Rozdíl mezi dobrou a skvělou mámou

Jaký je rozdíl mezi dobrou a skvělou mámou?

Dobrá máma se o tebe stará, přebaluje tě a krmí, když jsi malá, pere ti a vaří. Vodí tě do školky a později do školy, dělá s tebou domácí úkoly, řeší tvoje starosti, zajímá se o tebe. Miluje tě.

Skvělá máma má k tomuhle všemu ještě jednu nadstavbu. Dokáže tě podporovat v tom, co tě činí šťastnou. A to i navzdory tomu, že má na věc jiný názor. Každý jsme totiž jiný a jedinečný. To, co dává v životě smysl mě, nemusí dávat smysl tobě a naopak.

Každý člověk je originál a to je skvělé. Naše odlišnosti nás mohou navzájem obohacovat, můžeme se od sebe vzájemně učit a rozšiřovat si obzory. Pokud to dokážeme.

Pokud ne, budeme svým dětem (a nejen jim) nutit svoje názory na to, co je a není správné. Budeme jim říkat, jak by se co mělo dělat. Budeme jim vnucovat svůj životní styl, protože nám připadá správný. Nebudeme schopné přijmout jejich odlišnosti a budeme je chtít „opravit“.

Žádné dítě se nechce cítit rozbité. Může potom totiž celý život bojovat s pocitem, že je s ním něco špatně a že by se mělo opravit. Může mít touhu zavděčit se všem, což řekněme si upřímně, fakt není možné. O to víc si bude připadat špatně.

Bude vyhledávat vztahy s lidmi, kteří ho nebudou respektovat, protože si neumí bránit svoje hranice a postavit se sám za sebe. Nikdo ho to totiž nenaučil. A tak bude nešťastné až do té doby, než mu to dojde. A co?

Že je naprosto v pořádku. Že není rozbité. Že to, že věci vnímá a cítí jinak, neznamená, že je to špatně. Že může mít svůj specifický pohled na svět, který nemusí odpovídat pohledu ostatních lidí. A že pouze to, že bude poslouchat svůj vnitřní hlas namísto všech těch hlasů okolo, mu může přinést šťastný a spokojený život.

Mějme se navzájem rádi, respektujme svoje odlišnosti a snažme se druhé pochopit spíše než odsoudit. A to i v případě, že nám jejich chování nedává smysl a máme pocit, že víme, co je pro ně nejlepší. Nevíme. Nejsme v jejich kůži, neprožili jsme si to, co oni a nevíme, jakou zkušenost si sem přišli prožít.

Tak zkusme i přes veškeré těžkosti být tou skvělou mámou, o níž si děti jednou řeknou:

„Chci být jako moje máma“.