S LÁSKOU A LASKAVOSTÍ K SOBĚ

Jsem průvodkyně vnitřním světem. Pomůžu ti uvidět i to, co by jinak zůstalo skryto.

Jmenuji se Šárka Endtová. Jsem člověk, který miluje život se všemi jeho barvami. Nedělím události ve svém životě na dobré a špatné, protože vím, že všechny mi přinášejí poznání. Žiju vědomý život se vším, co přináší. Vím, že svoji realitu si tvořím sama. Cítím lásku k sobě i k druhým lidem a neskonalou vděčnost za všechno, co mám. Miluji svoji rodinu. Jsem žena, manželka, dcera, sestra, kamarádka a všechny tyto role formovaly můj život.

Ve velmi citlivém období dospívání jsem zažila sexuální obtěžování. Nikdo o tom v té době nevěděl. Neměla jsem to srdce ublížit blízkému člověku tím, že ztratí iluze o někom, koho má opravdu rád.

V mých pětadvaceti letech onemocněl můj tatínek. Diagnóza zněla: rakovina tlustého střeva. Bez šance na vyléčení, pouze paliativní chemoterapie. Dodnes si pamatuji ten pocit bezmoci. Několik měsíců sledovat, jak vám před očima chřadne člověk, kterého milujete, který vám svým kvartálním alkoholismem sice přinesl do života spoustu bolesti, ale také naději, že se s tím dá něco dělat, když člověk opravdu chce a také pocit bezpodmínečné lásky. Nikdy nezapomenu na jeho větu těsně před druhou operací: „Tak už mi dali anděla na cestu do nebe.“ Když zemřel, nevážil ani 40 kilogramů. Díky mojí mamince, která se o něj starala až do konce, mohl odejít v klidu doma, v kruhu svých nejbližších.

Celé roky jsem pracovala v kanceláři na různých pozicích. Postupně jsem se vypracovala na manažerskou pozici, kde mi ročně prošlo pod rukama zboží za 3/4 miliardy, jezdila jsem na zahraniční služební cesty a díky tomu poznávala cizí země a různé mentality, měla skvělý plat, ale také velký stres, díky kterému jsem si totálně vyčerpala organismus a rozhodila metabolismus. Trvalo mi více než rok dát své tělo zase do normálního stavu.

Dlouhé roky jsem žila v nefunkčních vztazích. Ať už to byli zadaní muži, rozháraný umělec nebo někdo, kdo potřeboval pouze převozníka. Než jsem poznala někoho, kdo mi ukázal opravdovou a bezpodmínečnou lásku. Díky tomu jsem mohla po čase potkat svého nynějšího muže se kterým mám dvě báječné dcery.

Bylo to velmi rychlé a intenzivní. A taky náročné. Ve svých 37 letech jsem najednou zůstala sama doma na rizikovém těhotenství, manžel byl přes den v práci a po večerech a o víkendech pracoval 100 km daleko na stavbě našeho domu. Náročné těhotenství skončilo vyvolávaným porodem. Pro mě velmi traumatický zážitek. Následovaly tříměsíční koliky, u kterých dcera hodiny srdceryvně brečela bolestí a já prosila Boha, abych tu bolest mohla nést místo ní. K tomu reflux (zvýšená četnost zvracení) a neustálý stres z toho, kolik mléka v sobě dokáže udržet. První prospané noci až ve třech letech. Totální vyčerpání. V jejím roce a půl moje prasklé slepé střevo s velkým zánětem pobřišnice.

Tři měsíce na to další těhotenství. Na začátku čtvrtého měsíce nám na kontrole řekli, že miminku už netluče srdíčko. Šok, operace, trauma, bolest. Po pár měsících další těhotenství, které skončilo dříve, než začalo. Po roce další, které nám přineslo do života dalšího malého nespavce. Po necelém roce další neplánované těhotenství. Velké překvapení. Vzhledem k věku a ze zdravotních důvodů mi nebylo těhotenství doporučeno a já, ač jsem si myslela, že bych tohle nikdy nemohla udělat, jsem souhlasila. Byla jsem v tu dobu psychicky i fyzicky úplně vyčerpaná. Moje ženství dostalo opravdu zabrat.

Většinou mého dospělého životem se jako červená niť prolínal perfekcionismus. Pocit nedostdobráctví. Pocit, že vše, co jsem udělala, jsem mohla nebo měla udělat lépe. Neustálý pocit, že bych něco měla - uklidit, uvařit, vyžehlit, dobře vypadat, všem vyjít vstříc. Každá věc má svoje místo, nervozita, když to tak není. Potřeba mít vše pod kontrolou. Neschopnost nechat život volně plynout.

Každá zkušenost znamenala střípek do mozaiky, která se mi postupně začala skládat. Každá událost mi ukazovala skryté souvislosti a odhalovala univerzální zákonitosti života. Pomohla mi zjistit, že my jsme tvůrci svých životů a také máme tu moc je měnit. S událostmi, které mě v životě potkaly, jsem se vyrovnávala různě. Pomocí kineziologie, homeopatie, regresní terapie, kraniosakrální terapie či cvičením jógy, ale hlavně jsem začala zkoumat sama sebe. Absolvovala jsem různé kurzy a přednášky, přečetla spousty knih, pátrala jsem ve svojí mysli, ve svém podvědomí, ve svých vzorcích chování, ve svých přesvědčeních a hledala souvislosti a odpovědi na svoje otázky.

A ty postupně přicházely. Dalo mi to obrovskou sílu a víru v to, že ať mě potká v životě cokoliv, dokážu se s tím poprat. Dalo mi to uvědomění, že všichni jsme jedineční a měli bychom se přijímat takoví, jací jsme, se všemi svými dobrými i špatnými vlastnostmi. Že si zasloužíme být milováni, hlavně sami sebou. Protože pokud milujeme sami sebe, teprve potom dokážeme dávat i bezpodmínečnou lásku ostatním a rovnováha zůstává zachována.

Díky kurzu energetického léčení, jsem u sebe objevila schopnosti, o kterých jsem nevěděla, že je mám. Jsem hypersenzitivní, což jsem dlouho považovala za svoji slabost. Než mi došlo, že je to obrovský dar. Mám dar cítit nejenom emoce svoje, ale i emoce druhých lidí. Dar vnímat a cítit věci, které ostatní nevnímají, ale které tu přesto jsou. Díky tomu mohu pomáhat lidem najít sílu změnit věci, které je trápí. Každá situace má řešení. Pojďme ho spolu najít. S láskou a laskavostí k sobě.

Vzdělávání

2015 - 2017: Kurz srovnávací filosofie a psychologie Východu a Západu - Nová  Akropolis 

2019: Píseň mé duše - Ida Kellarová

2021: Spirituální Business Akcelerátor