Když máš stále pocit, že něco musíš a jak z toho ven

Stává se vám také někdy, že máte pocit, že něco musíte nebo byste měla? Možná ten pocit máte často, možná dokonce neustále.

Znáte to…

Kamarádka chce pohlídat dítě a vám se zrovna nechce, ale přesto řeknete ano, protože jako správná kamarádka byste přeci měla.

Chystáte se jet na rodinný víkend. Manžel chce jet pod stan, ale vy a vaše bolavá záda byste raději do penzionu. Kam nakonec pojedete? Přeci pod stan. Děti si to užijí, manžel bude taky rád a vy to nějak přežijete.

Pečete vánoční cukroví s dětmi, přestože vás hrozně rozčiluje, že je potom všude nepořádek a vy strávíte další půlhodinu úklidem kuchyně a perníkový andělíček připomíná spíše něco mezi ptákem, který to vzal hlavou do zdi a strašidlem. Ale to dáte, děti by přeci měly mít hezké vzpomínky na dětství.

V práci máte odeslat důležitý e-mail zákazníkům a 5x ho přepíšete, protože s ním nejste stále spokojená?

Váš byt nebo dům je naklizený a vypadá jako z časopisu a pokud ne, alespoň po tom toužíte a trápí vás, že to tak není.

Snažíte se stíhat rodinu, práci, koníčky vaše i vašich dětí a ještě při tom skvěle vypadat.

Chcete mít hezkou postavu, krásné vlasy, snažíte se chodit vždy nalíčená.

Máte ráda věci pod kontrolou. Chcete vědět, kde přesně děti jsou a co dělají.

Chcete být vždy a všude včas.

Kladete na sebe vysoké nároky.

Máte pocit, že toho pořád málo víte, i když jste odborníkem ve svém oboru. Podle vás to, ale přeci ví každý a vy nejste ničím výjimečná.

Máte ráda pořádek. Všechny věci mají ve vašem bytě i kanceláři svoje místo a je vám nepříjemné, když je nenajdete na svém místě. Možná dokonce potřebujete mít v koupelně vyrovnanou veškerou kosmetiku nápisy dopředu nebo máte v kuchyňské lince hrnečky vyrovnané ouškem doprava.

Máte o sobě neustále pochyby.

Mohla jste to udělat líp, mohla jste to říct jinak a podobně.

Všechny body, které jsem zde popsala, jsou příznakem perfekcionismu. Pokud se vás to týká, vítám vás v klubu. Jmenuji se Šárka a jsem perfekcionistka.

Dlouho jsem si svého perfekcionismu nebyla vůbec vědomá. Připadalo mi to normální a správné. Takhle by to přeci měli mít všichni. Vždyť nedělám nic zvláštního.

Každá věc na pracovním stole měla svoje místo – vždyť je to praktické, přesně vím, kam mám sáhnout a nemusím se zdržovat hledáním sešívačky nebo kalkulačky. Dokumenty v šanonu mají svoje přesné pořadí, naprosto logické. Přeci se pak nebudu zdržovat zdlouhavým hledáním. V bytě také mělo vše svoje místo a než přišla návštěva, vše muselo být dokonale uklizené. Tak se to přeci dělá.

Trochu vidle mi do mého perfektně vymyšleného systému fungování hodila dcera. Těhotenství bylo opravdu náročné, obzvlášť poslední trimestr, kdy jsem skončila několikrát v nemocnici. Po narození dcera trpěla velice silnými novorozeneckými kolikami a do toho měla reflux (zvýšená četnost zvracení). Manžel pracoval na stavbě našeho domu 100 km daleko. Já tři měsíce prochodila s dcerou v náručí, ve dne i v noci, skoro na vše jsem byla sama. A jakožto perfekcionistka jsem ke všemu potřebovala mít navařeno, napečeno, uklizeno.

No jak to asi mohlo skončit? 2x kolaps a kapačky v nemocnici než mi došlo, že takhle to asi nepůjde a dovolila jsem si přijmout pomoc. Ale to byl teprve začátek..

Pokud vás zajímá celý můj životní příběh, můžete si ho přečíst zde.>>

A proč vám to vlastně píšu? Protože se mi z toho šíleného kolotoče podařilo vystoupit. Na mém příběhu bych vám ráda ukázala, že nad teroristou v hlavě zvaným perfekcionismus se dá zvítězit. Dnes žiji spokojený život s pocitem, že nic nemusím, ale můžu.

Můžu říct kamarádce, že dnes hlídat nebudu, protože jsem unavená. Můžu říct manželovi, že do stanu s bolavými zády nepojedu, že to necháme na jindy. Můžu s dětmi péct vánoční cukroví jenom chvíli a pak si to dodělat v klidu sama. Můžu, cokoliv si budu přát, protože se mám natolik ráda, že si dovolím dělat věci kvůli sobě a ne kvůli tomu, abych vyhověla ostatním nebo proto, že se to tak dělá. Jsem tvůrcem svého života.

Můj život = moje volba a moje zodpovědnost.

Chcete si také pomoci?

• Zapracujte na svojí sebelásce.

• Přemýšlejte o tom, odkud se to ve vás vzalo.

• Naučte se ocenit sami sebe.

• Vystupte občas ze svojí komfortní zóny.

• Vymažte ze svého slovníku výraz „měla bych“.

Všechny tyto věci vám pomůžou. Pokud máte pocit, že to sama nezvládnete, podívejte se na můj eBook PERFEKCIONISMUS aneb jak se zbavit teroristy ve své hlavě, ve kterém vás provedu celým procesem. S láskou a laskavostí k sobě. eBook naleznete zde: >>

Není jednoduché se ze spárů perfekcionismu dostat, ale není to nemožné. Když jsem to dokázala já, dokážete to i vy. A já vám budu držet palce.