VŠEM ŽENÁM

Milá ženo,

je mi jedno, jestli jsi tlustá nebo hubená, jestli ti je 20 nebo 60, a je mi úplně jedno jestli bydlíš v 1+1 v paneláku nebo v luxusní vile. A víš proč? Protože mě nezajímá, JAKÁ jsi, ale KDO jsi. Tvoje podstata.  

Chci ti pomoct najít to, kdo opravdu jsi a co chceš. Svléknout všechny ty masky, které nosíš a dovolit ti být sama sebou. Využít tvůj opravdový potenciál. Chci ti dát křídla, abys mohla letět a vidět svět z výšky. Abys mohla zjistit, že svět je bezpečné a kouzelné místo plné zázraků. Chci, abys pochopila, že se nemusíš snažit být ve všem dokonalá, protože ty už dokonalá dávno jsi. Chci, abys pochopila, že tě nedefinuje to, co jsi prožila nebo to, co si o tobě myslí druzí. Chci, abys věděla, že můžeš cokoliv, protože překážky jsou pouze v tvojí hlavě.

Celý život jsem se přizpůsobovala všemu a všem okolo. Tak dlouho mi říkali věty typu:

„Měla bys být taková a maková.“

„ Měla by ses chovat takhle.“

„ Tohle přeci nemůžeš a tohle naopak musíš.“

„ Tohle bys měla umět.“

až jsem to převzala za své a v mojí hlavě se objevil hlas, který se přesně takhle chová. Můj vnitřní kritik. Terorista. Neustále všechno okolo sebe posuzuje, na všechno má názor. Všechno ví nejlíp. Přesně ví, jaká bych měla být a jak bych se měla chovat a cítit. Život s ním je peklo, protože nikdy není opravdu spokojený. Vždycky by to mohlo být ještě o něco lepší. Šlo to udělat lépe. Šlo to říct lépe. Ještě neumím tohle a tamto.  

A já jsem ho celý život poslouchala. On přeci ví všechno. A ví to nejlépe. On ví, jaká bych měla být. On ví, co je pro mě nejlepší!

Tak jak je sakra možný, že nejsem šťastná, když dělám, říkám a cítím všechno tak, jak to on chce. No protože to chce ON a ne JÁ. Protože to on mi říká: “Teď jsi prožila tuto situaci a tak se musíš cítit takto.“ Dám příklad. Řekla jsem NE na něčí návrh = POCIT VINY, protože já nemám právo mít na prvním místě sama sebe. Já bych přeci MĚLA dát na první místo druhé, protože tak se to dělá. Na mě tak moc nezáleží, JÁ TO PŘECI NĚJAK VYDRŽÍM.

Ale já už nechci „muset něco vydržet“. Já chci věci dělat podle sebe. Já chci klidně říkat ne, když nemám chuť něco udělat a chci se i přesto cítit dobře. Já chci mít křídla a chci létat, i když si někdo jiný myslí, že bych neměla a že jsem blázen.

Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem se poprvé postavila sama ze sebe ne z pocitu té malé ukřivděné holčičky, která se vzteká a kope kolem sebe, protože věci nejsou tak, jak by chtěla a potřebovala, ale z pozice dospělé ženy, která se má ráda a ví, co chce a potřebuje, aby se cítila dobře a byla šťastná.

Ten úžas z toho, že je možné chtít věci tak, jak je potřebuju já a necítit vinu za to, že se nechci přizpůsobovat tomu, jak to chce a vidí někdo jiný. Bylo to fascinující. Ta čistá a upřímná radost sama ze sebe. Bylo úžasné vidět tu malou holčičku, která se najednou proměnila v hrdou a sebevědomou ženu, která ví, že může cokoliv a ještě se u toho může cítit dobře.

A já chci, milá ženo, abys ten pocit mohla zažít taky. Chci ti ukázat jiný svět. Svět, ve kterém je všechno možné. Svět, ve kterém se můžeš cítit dobře nehledě na to, co se děje okolo. Nehledě na to, co ti říkají druzí. Nehledě na to, co ti říká tvůj vlastní terorista.

Chci v tobě zažehnout jiskru naděje, že i ty můžeš být šťastná a spokojená. Uvnitř i navenek. Chci ti pomoct otevřít tvoje srdce a ukázat světu, jaké poklady se v něm skrývají. Ukázat světu tvoje opravdové já.

PROTOŽE SVĚT POTŘEBUJE TVŮJ ORIGINÁL, NE KOPII NĚKOHO JINÉHO.