ZMĚNA, KTERÁ S VLNOU PŘICHÁZÍ

Když se člověku otevřou dveře k jeho vnitřní pravdě, už je nejde zavřít. No, asi by to šlo, ale za jakou cenu? Ty moje zůstaly otevřené. A přiznávám – není to lehký. Vidět některé věci bolí. A jo, chce se mi občas utéct a ty dveře zavřít. Ale neudělám to. Vím, že to zvládnu. Kdyby ne, ty dveře by se neotevřely. Nepřemýšlím o tom, jestli zůstat nebo utéct, ale o tom, jak to zvládnout, aby už zůstaly otevřené. Tohle vnímám jako zásadní změnu.

Několik týdnů jsem teď strávila v posteli. Vnímám, že to bylo potřeba. Potřebovala jsem totiž všechno integrovat. Emoce mi teď hodně lítaly, hlavně na začátku. Mám teď silnou potřebu stanovit si a držet svoje hranice a není to pro mě jednoduché. Učím se, že nemusím držet hranice křikem a velkými emocemi. Že to jde i v klidu. Mnohem víc o věcech mluvím.

A vnímám i to božské načasování. Začalo to těsně před naší dovolenou, kterou jsme měli na začátku července. Onemocněla jsem v průběhu dovolené. Do toho Gabča odjela poprvé na dva týdny na tábor. Byla to pro mě velká výzva při všech těch potravinových omezeních a alergiích a vším, co s tím souvisí. Ale uvnitř jsem zůstala klidná. I přes její návštěvu s naraženou rukou v nemocnici. Nervózní jsem trochu až teď před návratem. Je hodně vnímavá, tak uvidíme, co nás čeká. Změna se vždycky odrazí nejvíc v těch nejbližších vztazích. Nějak se s tím budeme muset popasovat.

Všímám si u sebe i dalších změn. Na dovolené jsme si udělali výlet do Českého Krumlova. Moje srdeční záležitost. V jednom obchodě se šperky mě ve výloze zaujal prstýnek. Byl nezvykle jemný, doteď jsem nosila spíš výraznější šperky. Šli jsme se na něj podívat dovnitř a tam hned vedle něj byl ještě jeden, který si mě doslova přitáhnul. Zkoušela jsem si oba. Všichni mi říkali, ať si vezmu ten z výlohy, ale mě si volal ten druhý. Dřív bych se asi nechala ukecat (líbili se mi fakt hodně oba), ale tentokrát jsem si dovolila je poslat pryč a nacítit si to a vyhrál ten můj. Chtěla jsem si v Krumlově koupit nějakou kotvu, která mi pomůže držet nový směr. Až když jsem vyšla ven s prstýnkem na ruce, došlo mi, proč si mě přitáhnul zrovna tenhle. Má totiž tvar vlny. Jak symbolické.

Výlet byl celkově super. V jednom obchodě se dřevěnými věcmi byla moc milá paní prodavačka, ochotně radila dětem. Počítala náš nákup… „Takže to je celkem 560,- korun, tak mi dejte 500,-.“ V dnešní době. Wau. Venku před krámkem jsme si ještě chvíli povídali a zjistila jsem, že mám od nich doma dřevěnou misku, protože její syn jezdí na vánoční trhy do Liberce. To nevymyslíš. Byla nadšená z holek. Natálka se tam nakonec ještě vracela, protože chtěla koupit nějakou drobnost sobě a ségře a přiběhla s rozzářenýma očima, protože ty dvě dřevěná vajíčka dostala zdarma jako dárek. To bylo tak hezký.

Gábi si přála dřevěnou kouli na éterické oleje, ale protože ji neměli, dostali jsme doporučení na jeden obchůdek kousek opodál, že tam mají speciální kameny ke stejnému účelu. Další neskutečná majitelka krámku. Znáte ten pocit, když nemusíte tomu druhému nic říkat, ale přesto oba víte? Nakoupili jsme kámen a neskutečně voňavé olejíčky, které vyrábějí (miluju je oba), s paní se objali a šli jsme dál.

Na jeden den spousta krásných zážitků. Žijeme v dualitě. Takže, i když ta změna bolí, přináší s sebou i spoustu krásného, které by bez ní nepřišlo.

Krásný den, večer nebo ráno, to záleží na tom, kdy jste zrovna četli.

S láskou 🩷

Šárka