Sebeláska v každodennosti: malé rituály, které mění život

SEBELÁSKA pro mě poslední dny získala úplně nový rozměr.

Co pro mě sebeláska znamená?

Třeba to, že i když mám zdánlivě obyčejný oběd, udělám si ho hezký. Že si pro sebe vyberu čerstvá domácí vajíčka, i když mám v lednici starší z obchodu. Že si k tomu dám domácí okurku, rajčata a petrželku. Že si utřu stůl, na kterém budu obědvat ne proto, že bych měla, ale protože to chci mít hezké. Že se po obědě na chvíli natáhnu do trávy a jen tiše pozoruju kočku. Že se projdu po zahradě a obdivuji všechny krásy, které mi nabízí. Že vnímám doteky slunce na kůži a lehký větřík ve vlasech. Že se na chvíli dokážu zastavit a jenom tak být se všemi svými pocity. Bez pocitu viny. Protože tohle všechno mě vyživuje.

Když si tohle všechno dovoluji, zvládám potom mnohem lépe i situace, které jsou pro mě náročné, ať už fyzicky nebo emocionálně. Nemám tendence z nich utíkat, protože jsou bolestivé. Zůstávám s tou bolestí stejně tak, jako zůstávám s krásnými prožitky. Nehodnotím. Jenom jsem. Žiju. Tady a teď i se vším, co to s sebou přináší.

A baví mě tyhle pocity a postřehy sdílet. Třeba je někdo potřebuje číst. Pojďme žít naše životy v pravdě a upřímnosti sami k sobě i k druhým. Beze strachu, co si o tom kdo pomyslí. Protože upřímně? Je to úplně jedno. Vždycky budou lidé, kteří vás budou soudit a nebudete pro ně dost dobří, i kdybyste se rozkrájeli.

Já jsem si vybrala život v pravdě a upřímnosti, i když to znamená o některé věci nebo lidi ve svém okolí přijít. A je to dost osvobozující.

A co vy, jak jste na tom? Dovolujete si žít to, kým doopravdy jste?

S láskou

Šárka