Proč si to děláme?

Přemýšlím, kde se v nás ženách bere ta touha po sebeobětování? Proč máme utkvělou představu o tom, že doma musí být neustále naklizeno, navařeno, napečeno, voňavo. Proč máme pocit, že šidíme svoje děti, když jim nestojíme 24 hodin denně za zadkem? Proč si myslíme, že musíme každému vyhovět? Proč přebíráme zodpovědnost za pocity druhých?

Proč nám záleží víc na všech a všem okolo, jenom ne na nás? Kde se to zvrtlo, že jsme uvěřili tomu, že ostatní jsou důležitější než my?

A kdy už pochopíme, že nám nikdo nestojí s pistolí u hlavy a neříká nám, že tohle všechno musí být hotové? Že to my sami si působíme tyhle stavy:

• Jsme nevyspalé
• Jsme vyčerpané
• Jsme frustrované
• Jsme protivné na naše nejbližší
• Máme neustále pocit, že nic nestíháme
• Zapomínáme, protože hlava už to prostě nepobírá
• Trpíme poruchami spánku

A takhle bych mohla pokračovat dál.

Děláme bezmyšlenkovitě všechny ty věci, protože se to prostě tak dělá. Protože to máme naučené. Naše mámy to tak dělaly, jejich mámy taky. Napadlo tě někdy zeptat se sama sebe, proč to vlastně děláš ty? Nebo jenom jedeš v naučeném vzorci chování?

A napadlo tě někdy se zeptat tvých nejbližších, co je pro ně důležité ve vztahu k tobě? Možná by bylo zajímavé zkusit se jich zeptat na to, co od tebe chtějí nebo potřebují.

A ne, rozhodně po tobě nechci, abys splnila všechny očekávání, která mají! Chci jenom, aby sis udělala obrázek o tom, co chtějí nebo potřebují oni. Mnohdy si totiž myslíme, že dobře víme, co je pro naše nejbližší nejlepší, ale jsou to jenom naše domněnky. Tak se zvedni a jdi se jich zeptat. Možná budeš překvapená tím, že od tebe potřebují něco úplně jiného, než sis myslela.

Možná zjistíš, že je jim úplně jedno jestli luxuješ a vytíráš každý druhý den a že vůbec nepotřebují každý den teplou večeři. Možná se jenom chtějí těšit domů, protože vědí, že tam na ně bude čekat usměvavá a pohodová máma a žena. Žena, která ví, že teplo domova nedělá blýskající se podlaha a stoly prolamující se pod tíhou domácího jídla.

Žena, která si je vědoma svojí vlastní hodnoty a která se má ráda. Žena, která si plní svoje sny a touhy. Žena, která dokáže udržovat balanc mezi dáváním a přijímáním, protože ví, že může dávat pouze tehdy, když má z čeho brát. Taková žena je totiž šťastná a to štěstí potom dokáže šířit i kolem sebe.

Máš pocit, že tohle fakt neumíš a že se musíš ještě hodně učit, abys to zvládla? Že bys toho musela hodně změnit a vlastně tě ta představa změny dost děsí? Řeknu ti tajemství – jediné, co je potřeba změnit, je tvůj úhel pohledu. Všechny někde v sobě máme nastavení „být šťastná“. Jenom na něm je spousta nánosů „musíš“ a „měla bys“. Když je odhrneš stranou, zjistíš, že jsi ta nejbáječnější a nejúžasnější žena na světě. Každá z nás je.

Každá z nás jsme něčím unikátní. Nikdy se nedokážeme zavděčit všem a vždycky bude někdo, komu na nás bude něco vadit nebo ho budeme něčím štvát. Ale to nevypovídá nic o nás a naší hodnotě, ale pouze o člověku na druhé straně. To mu jenom zrcadlíme jeho nevyřešená témata. A když si tohle uvědomíš, máš napůl vyhráno.

Milá ženo, sestro.. Jsi dokonalá i se svými nedokonalostmi a zasloužíš si být milována. Ne pro to, jaká jsi, ale protože jsi. Už to je důvod. Říká se tomu bezpodmínečná láska.

A tak tě prosím – buď na sebe hodná a měj se ráda. Pomůžeš tím nejenom sobě, ale i svým dětem. To je totiž to nejvíc, co jim můžeš předat. Lásku sama/sám k sobě.

Děti se učí tím, co my žijeme, ne tím, co jim říkáme.

S láskou ❤️

Šárka

PS: Přeji nám všem, aby se tohle:

změnilo na tohle: