Proč jsem se rozhodla psát blog

Kdyby mi ještě před měsícem někdo řekl, že dnes budu sedět u počítače a psát svůj první článek na vlastní blog, myslela bych si, že se asi úplně zbláznil a asi bych se od srdce zasmála. A přesto tu dnes sedím a píšu. Co mě k tomu vede?

ZMĚNA JE ŽIVOT

Nebyla jsem se svým životem spokojená. Dlouho mě to trápilo, ale nějak jsem pořád nevěděla, co s tím. Několik let na mateřské dovolené mě totálně semlelo. Připadala jsem si vyhořelá a svým způsobem nepotřebná.

Než jsem sama šla na mateřskou, nikdy jsem nechápala, proč ženy na mateřské dovolené mluví o nulovém sebevědomí. I mě to potkalo. V mých očích se ze mě stala nespokojená, náladová, lehce obtloustlá, občas hysterická ženská, která neví co se sebou a která občas křičí na muže a na děti a pak si to vyčítá.

Můj život byl jako na houpačce. Moje duše volala o pomoc, ale já ji neslyšela. Nebo spíš nechtěla slyšet. A tak se začala ozývat přes fyzické tělo. To bylo v troskách stejně tak, jako moje duše.

Od té doby, kdy začala starší dcera chodit do školky, nemám ráda zimy. Je to neustálý koloběh nemocí. Jeden z rodiny přinese domů nějakou nemoc (většinou dcera ze školky), vzápětí to chytí někdo další a jupí, vesele se střídáme. A když už jsme po měsíci znovu všichni zdraví, začne všechno nanovo. Moje poslední zimy jsem trávila většinou v posteli nebo zavřená doma s nemocnými dětmi.

Pokaždé jsem si říkala, že letos bude všechno jinak, dopovala sebe i děti ovocem a vitamíny, zkoušela různé preparáty na podporu imunity, absolvovala i imunologické vyšetření, ale nic nezabralo. Stále stejný vzorec. Jenom mě to pořád nedocházelo. Problém nebyl v imunitě, ani v nemocech, ale ve mně. Byl v přesvědčení, že pro děti a rodinu se člověk musí obětovat. Teoreticky jsem sice věděla, že šťastná matka = šťastné dítě, ale nějak jsem si to neuměla zvnitřnit.

A tak jsem byla dál tou frustrovanou matkou. Měla jsem spoustu důvodu a výmluv proč to vlastně nemůžu změnit. Až do dne, který se pro mě stal zlomový. V afektu jsem nazvala svoji šestiletou dceru krávou. V TEN MOMENT SE VE MNĚ NĚCO ZLOMILO A JÁ JSEM VĚDĚLA, ŽE TAKHLE UŽ TO DÁL NECHCI. Nechci ubližovat svým dětem, svému muži a ani sama sobě.

A tak jsem se rozhodla pro změnu. Věděla jsem, že chci začít zase pracovat. Ale už ne sedět v kanceláři a dělat práci, která mi nedává žádný smysl, a dělám ji jen pro peníze. Rozhodla jsem se dovolit si ten luxus dělat práci, která pro mě má smysl a která mě naplňuje a tím je pomoc lidem, ať už skrze energetické terapie nebo osobní konzultace.

Nevěděla jsem, jak pořádně začít a tak jsem se rozhodla absolvovat Kurz plážového podnikání a najala si koučku. Doslova mi to změnilo život. Donutilo mě to vystoupit z mojí komfortní zóny, začít něco dělat a díky tomu jsem se na sebe začala dívat úplně jinýma očima. Vážit si víc toho, kdo jsem a co umím. Rozhodla jsem se sdílet svůj příběh a třeba tím pomoci i někomu jinému, kdo si zrovna neví v životě rady. Protože my jsme strůjci vlastních životů a jedině my máme tu moc je změnit.