Klidný přístav v sobě: cesta k naplněnému životu

Učím se nelpět. Na lidech, věcech, penězích, situacích, názorech, lásce. A učím se pouštět to, co mi už neslouží, co mě táhne zpátky někam, kde už nechci být.

Někam, kde nejsou respektovány hranice moje ani těch druhých (ano, i z mojí strany, já fakt nejsem dokonalá), kde nemůžu být sama sebou, kde nemůžu projevovat svoje emoce. Někam, kde moji hodnotu určuje výplatní páska. Někam, kde nerespektuju svoje tělo, svoji energii. Někam, kde mám neustále pocit, že bych něco měla. Tohle není svět, ve kterém chci žít.

Svůj svět si tvoříme my sami, uvnitř sebe. A ten můj vnitřní svět prochází přerodem. Stojím v ruinách toho starého, uklízím trosky, beru do ruky každý kousek a nechávám sebou projít pocit, který s sebou přináší. A podle něj se potom rozhoduji, zda ho chci mít ve svém novém domově. Ne v tom vnějším, ale v tom uvnitř mě.

V tom, do kterého se můžu uchýlit kdykoliv budu potřebovat. V momentech, kdy venku zuří bouře a já potřebuji klidný přístav. Když si potřebuju něco ujasnit. Když si potřebuju odpočinout od toho neustálého vnějšího ruchu. Když se potřebuju cítit milovaná. Ne někým tam z venku. Sama sebou, bez podmínek, bez hodnocení, prostě jenom proto, že jsem.

Protože tenhle vnitřní svět se potom odráží v tom vnějším. A pokud není člověku dobře v tom jeho vlastním malém světě, nemůže mu být dobře v tom velkém, tam venku.

Já jsem se rozhodla si ten svůj malý svět uklidit, zútulnit si ho a udělat ho krásným místem k životu. K takovému, který bude se mnou v souladu, budu se v něm cítit svobodně, bezpečně a budu v něm moct žít svojí pravdu.

Je to snadné? Tak to fakt ani náhodou. Stojí to za to? Rozhodně.

Přeju vám všem, aby váš vnitřní svět byl místem lásky, klidu, pokory a bezpečí. Protože jenom tak může člověk žít spokojený a naplněný život.

S láskou

Šárka