O andělském hrnečku a hodnotě věcí

Včera mi dorazil hrneček od Art of Soul, o kterém jsem vám psala na facebooku. A tenhle nádherný hrneček mě přivedl k zamyšlení.

Stál 450,- Kč. Je to málo nebo moc? A kdo vlastně určuje, zda daná věc je levná nebo drahá?

Jsme to my sami. My sami si určujeme, zda pro nás daná věc má takovou hodnotu či nikoliv. Pro mě má tato otázka dvě roviny.

První z nich je to, zda se mi daná věc líbí a proč. Mě tenhle hrneček vzal na první pohled za srdce. 1) je nádherně zpracovaný a 2) což je pro mě ještě důležitější, z něj cítím nádhernou léčivou energii. Ano i hrnečky mohou léčit. Respektive energie do nich vložená. Pokaždé, když se na něj podívám, cítím všeobjímající lásku, která do něj byla vložená, vždy mě to zahřeje u srdce a je mi v ten moment moc hezky.

A druhá rovina je ta, zda jsem otevřená hojnosti. Zda si dovolím něco takového si koupit. A nemyslím si, že je to jenom o penězích a o tom, zda si danou věc mohu momentálně dovolit. Spíš je to o tom, zda si to já sám dovolím. Znám lidi, kteří by si mohli koupit takových hrnečků celou skříňku, ale přesto to neudělají. Buď pro ně nemá tu hodnotu (první rovina) nebo si ho nekoupí, i když se jim líbí, protože mají někde v podvědomí nějaký program, který jim prostě nedovolí si ho koupit (druhá rovina). A hlava si to zdůvodní tím, že to je prostě drahý. I já mám své programy, nebojte.

Takových programů máme v sobě spoustu. Nezasloužím si to, nejsem dost dobrý, musím utrácet pouze za smysluplné věci a mohla bych pokračovat dál. Tyto programy a přesvědčení získáváme díky svým rodičům, díky společnosti ve které vyrůstáme, i třeba díky pohádkám. Možná si říkáte, co s tím mají společného pohádky. Řekla bych, že dost. Všimli jste si někdy, že ve spoustě pohádek je kladný hrdina chudák a bohatý je ten zlý? Krásný vzorec: být chudý = jsem dobrý člověk, bohatství = zlo. Opravdu to tak je?

Opravdu peníze kazí charakter? Nemyslím si. Je to jen další vzorec / přesvědčení. Peníze pouze vynesou na povrch to, co se skrývá uvnitř. Proto někteří bohatí lidé zůstávají takoví, jací byli a dokážou být štědří a někteří se stanou arogantními lidmi, kteří nehledí napravo, nalevo. To nejsou peníze, které to způsobily, ty pouze umožnily to, aby takový člověk mohl projevit svoji pravou tvář.

Dobrá zpráva je, že se vším se dá pracovat a my se můžeme těchto přesvědčení zbavit. A víte proč je dobré to udělat? Protože my si hojnost zasloužíme už jenom tím, že jsme. Jsme dokonalí takoví, jací jsme a jsme hodni toho, mít se dobře. Hojnost je tady pro všechny. Stačí se jí pouze otevřít. Není to o tom, že si ji musíme zasloužit. To je jenom další vzorec. Pokud si dovolíme přijmout fakt, že je tady hojnost i pro nás, začnou se dít zázraky.

Hojnost není jenom o penězích. Není to o tom, že se otevřu hojnosti a z nebe mi znenadání začnou padat miliony do klína. Je to o příležitostech. A těch je třeba se chopit. Nelze jenom sedět na gauči, vysílat do vesmíru svoje přání a myslet si, že to je celé. To by se vám taky mohlo stát, že se probudíte za dvacet let a zjistíte, že jste život strávili čekáním na gauči, zatímco vám mezi prsty proklouzávala jedna příležitost za druhou.

O tom není role tvůrce. Ano, vesmír vás vyslyší a pak vám nabídne příležitost ke splnění vašeho přání. A té je potřeba se chopit. Víte, jak to bylo v tom vtipu s Ježíšem Kristem, ke kterému se pan Novák celý život modlil, aby vyhrál ve sportce, a když přišel do nebe, ptal se Ježíše, proč mu přání nikdy nesplnil? A on mu na to odvětil: „ To by sis musel alespoň jednou vsadit.“ A tak to je.

Ze srdce vám přeji, abyste se té hojnosti dokázali otevřít a na vlastní kůži pocítili to nepřeberné množství možností, které nám život nabízí.