Změnu perspektivy. Nový pohled na sebe sama. Pravdu o tom, kdo doopravdy jsi. 

Vidím ženu a kolem ní vnímám auru nedokonalosti. Má moc velký nos, pneumatiku na břiše, zadek by mohl být taky menší, nohy radši ani nevidět a ty vlasy. Jo a vrásky, co připomínají spíš krátery. Nic moc vlastně neumí. Nic nedokázala. Cítí se sama. Někdy má pocit, že pro nikoho nic neznamená a nikdo jí nerozumí. Je divná a protivná. Vymyká se normálu a běžným škatulkám. Měla by se asi víc snažit. Měla by se víc přizpůsobit. Měla by toho zvládat víc. Měla by… Co by vlastně měla?

Měla by se vidět mýma očima, protože já vidím její krásu. Co na tom, že nemá míry vyretušované modelky z obálky módního časopisu. Její krása není prvoplánová. Uvidíš ji, když se jí podíváš do očí. Tam uvidíš tu krásnou, laskavou a báječnou ženu. Tam uvidíš její divokost. Její kreativitu. Její laskavou péči. Její hluboké city. A taky její sílu. Tam je esence ženství. Tam je ta dokonalost, kterou ona sama nevidí. 

Máš odvahu podívat se sama sobě do očí a uvidět to, co v tobě vidím já?